|
| |
sekce: Vztahy
Závislý a proti-závislý
časté drama ve vztahu
Vztahová dynamika
závislého
("potřebuji tě") a proti-závislého ("nepotřebuji tě"),
se v jemných konturách týká snad každého. Jedná se totiž
o strategii vyhýbání se starým zraněním, bolesti a strachu. Tyto strategie
patří do obranné vrstvy naší psyché (viz schéma v článku: Partnersky
vztah I. - aneb co je děje pod pokličkou).
Každý člověk
přirozeně potřebuje kontakt, blízkost, intimitu. Je to naše přirozená potřeba,
zrovna tak jako potřeba být sám se sebou, mít svůj prostor a klid. Tuto potřebu
rozplynout se v lásce a blízkosti druhého a schopnost být sám, je třeba
neustále střídat. Jedno bez druhého nemůže být úplné. Neumíme-li bát
skutečně sami, nedokážeme být ani s druhým člověkem. A naopak nedokážeme-li
být s druhým člověkem plně, nezvládáme být ani sami se sebou. Dobrý
partnerský vztah
respektuje tyto dvě základné lidské potřeby. A každý pár individuálně
byl měl najít způsob, jak tuto rovnováhu udržovat.
Díky našim zraněním
a starým zkušenostem upadneme někdy do extrému na jedné nebo na druhé
straně. Setrváváme v krajní poloze jednoho z těchto postojů - někdy i v
obou střídavě. A tak se z potřeby kontaktu se stává útěk před samotou,
závislostní lpění. A z potřeby být sám se stává chronický strach
pustit si někoho blíž... Říká vám to něco? Může to být tak že v
jenom partnerství se člověk potácí v jednom extrému a pak v následujícím
vztahu hraje druhou roli. Prozkoumáme to trochu blíž...
Schématický popis ZÁVISLÉHO
A PROTI-ZÁVISLÉHO
(oba tyto póly se přitahují, takže závislý a proti-závislý často
navážou vztah)
|
Závislý |
Proti-závislý |
|
Charakter: chce víc blízkosti,
říká možná nepřímo "potřebuji tě". Zoufale lpí na druhém, neboť byl dříve opuštěn... |
Charakter: Chce více
samoty a klidu, říká možná nepřímo "nepotřebuji tě". Vyhýbá se intimitě,
protože byl láskou zrazen... |
|
Strach: Bojí se
samoty. Bojí se opuštění, odmítnutí, že nedostane to co chce... |
Strach: Bojí se blízkosti.
Bojí se tlaku a zahlcení, zadušení. Bojí se manipulace... |
|
Hodnoty: sdílení,
intimita, blízkost, otevřenost, splývání |
Hodnoty: samota,
svoboda, nelpění, meditace, soběstačnost… |
|
Chování: Zoufalé
úsilí získat lásku, stává se z něj lichotník, otrok, žebrák.
Chce potkat toho pravého. Když je sám, trpí. Ve vztahu se ztrácí a má
chatrné hranice. Emoční projevy a dramata mu pomáhají se skutečným
citům vyhnout. Po čase tendence manipulovat proti-závislého, obviňovat
ho:
že tu pro něj není, že se nechce otevřít. Touha závislého po
intimitě je prosycena potřebami a požadavky, za které nepřebírá
zodpovědnost. Chce, aby mu ten druhý byl záplatou na jeho zranění. |
Chování: Lásku ve
skutečnosti potřebuje, přitahuje jí, přijde-li ale druhý příliš
blízko, začne odmítat. Drží si svůj prostor, nechce být druhým pohlcen. Má nějaký směr,
činnost či práci, kterou se zaměstnává. V krajním případě udržuje
více povrchních vztahů. Partneři ho vnímají (kromě pozitiv) příliš
strukturovaně, rigidně, citově nedostupně, a cítí se, že jsou na
spodním konci žebříčku jeho hodnot. Proti-závislý chová přesvědčení: Otevřít se = konec
svobody konec duchovního směřování, budu ovládnut a manipulován… |
|
Je to častěji „ženský
proces“ – neboť ženy jsou více zaměřené na kontakt, vztah,
city, lásku…
Z dynamiky rodinných vztahů tam otec často nebyl (vnějškově a
vnitřně), což je model otce citově nedostupného, vznikl tam
pocit prázdného prostoru a jeho tendence ho naplnit. Tento model se pak
často přenáší do pozdějších partnerských vztahů a je tam pokus
se dožadovat, přehnaně vztahovat a nahánět druhého (dostat to co
chybělo v dětství) |
Je to častěji „mužský
proces“ – neboť muži chtějí mít také prostor na to „něco
dokázat“ ať už v práci nebo na duchovní cestě...
Z dynamiky rodinných vztahů tam matka byla až přespříliš,
zahltila je svými požadavky, museli často suplovat (energeticky)
partnera, pokud tam otec nebyl. Nastalo přetížení, je zde tedy
tendence vytvořit si prostor pro sebe, odehnat druhého. |
|
Obydlí závislého:
obsahuje vše co vyčaruje
pocit útulna a blízkosti. může připomínat
tantrický chrám, polštářky, květiny, obrázky, barvičky ... |
Obydlí proti-závislého:
je praktické a účelové, věci jsou daleko od sebe, u duchovně
zaměřeného může byt připomínat zenový chrám, např.: soška
buddhy v rohu,
malé knihovnička… nebo se jedná skladiště všeho možného - dle
koníčků - tedy pracovna, dílna, sklad sportovního náčiní… apod. |
|
Řešení: uznat
hloubku svého strachu, převzít zodpovědnost za své potřeby a naplňovat
je, vycentrovat se do sebe, být se sebou |
Řešení: uznat
hloubku svého strachu, přestat skrývat své city a víc je sdílet, začít
si dávat zdravé hranice (ochrana před zahlcením). |
(Inspirace v knize Probouzení
zranitelnosti, K. a A. Trobe, Maitrea 2008 - kap. 10, str. 144 a dál)
Jednotlivé fáze mají svoje
fráze...
(v tabulce vyostřené do extrému)
|
Závislý
(pro zjednodušení jako kdyby hovořila žena) |
Proti-závislý
(pro zjednodušení jako kdyby hovořil muž) |
|
Zamilovaná fáze:
"Ty jsi ten pravý, vzdám se čehokoliv abych mohla být s
tebou". |
Zamilovaná fáze:
"Konečně jsem našel dokonalou ženu, která mě bude respektovat a
rozumět mým koníčkům, mé práci..." |
|
Potřebující fáze: “Chci
si být s tebou blízko, já nechci být sama, chci víc intimity... Já tě
potřebuji, jenom tebe, ty mi dáváš to co potřebuji, copak to necítíš?" |
Potřebuji fáze: „Potřebuji
svůj prostor, chci být sám sebou, nechci se ztrácet a rozpliznout, mám
svůj život, koníčky, práci..., tak už to konečně pochop" |
|
Obviňovací fáze:
"Ty jsi tak zavřený, jsi tak nedostupný, nikdy tu pro mě nejsi! Vůbec
mě nemiluješ" |
Obviňovací fáze:
"Pořád něco chceš, jsi tak náročná! Neumíš být vůbec sama,
chceš mě ovládat a manipulovat, chceš abych se o tebe staral! Dusíš
mě! " |
|
Rezignující fáze:
"Nezasloužím si lásku, nikdy nic od druhého nedostanu, tolik dávám
a nic nedostávám zpátky!" "Musím najít někoho jiného, kdo
mi dá to, co chci" |
Rezignující fáze:
"Všechny ženy se nakonec změní ve fúrii, nikdo tady pro mě není,
musím všechno zvládnou sám" "Musím najít nějakou jinou,
která mi dá víc prostoru."
|
Co s tím?
Obě tyto polohy
jsou obrannými strategiemi, v prvních fázích jsou "mixnuté" iluzí,
dětskými očekáváními a nadějemi, že jsme konečně našli toho pravého
/ tu pravou. Ve fázi obviňování, útočíme na druhého a chceme, aby byl
jiný než je. A i když tato fáze může vypadat velmi emočně, je to opět
elegantní způsob, jak se vyhnout své vlastní vrstvě zranění. Po rezignující
fázi obvykle opět nastává fáze zamilovanosti (s jiným člověkem...). O
vrstvě naší psyché a jak jít do hloubky více v článku: Partnersky
vztah I. - aneb co je děje pod pokličkou . Pokud se cítíte závislí,
prostudujte si článek Odpojování
závislostní vazby.
Pravdou je, že bez práce
na sobě, bez skutečného rozhodnutí dívat se na svoje modely víc než na
modely toho druhého, uvíznete pravděpodobně v honbě za iluzí a věčné
nespokojenosti či rezignaci, a to je škoda, nemyslíte?
autorka: Květa Kolouchová,
2011
| |
|
