|
| |
sekce: Zdraví
Dokonalý stravovací
model
Žádný univerzální stravovací model neexistuje a pokud ano, tak nefunguje.
Každý člověk osobně má ten nejdokonalejší nástroj rozpoznat, co je pro
něj vhodné v tu danou chvíli sníst. Má to ale jeden háček...
...neplatí
to v případě, když žijete v nepřirozených podmínkách, odtrženi
od přírody a máte na
vybranou pouze mezi ne zcela čerstvými a přirozenými potravinami.
Pokud jíte tak, jak je dnes běžné, nemá vaše tělo jinou možnost, než
vybírat mezi tím co mu dáte
k dispozici a
maximum své energie věnovat vyrovnávání našich neprospěšných stravovacích
návyků. Pak v nás přirozeně vznikají chutě na pokrmy, které jsou
pro nás prokazatelně škodlivé.
Tělo si však může obnovit své instinkty a bezchybně určit, co je pro něj
vhodné. Platí to však tehdy, pokud jsme dostatečně detoxikovaní, žijeme v přirozeném prostředí a
máme tedy téměř celoročně naprosto přirozenou nabídku potravin kolem sebe
- ve své zahradě u domu, ve svém sadu na rodovém statku a ve svém sklípku. Znamená
to ale, že si
většinu své potravy sami pěstujeme, známe její chuť a máme s ní vlastní
zkušenost. Pak je šance, že si naše tělo vybere skutečně vhodný a prospěšný
pokrm pro naše fyzické i psychické zdraví. Že naše intuice nebude
dezorientovaná. Můžeme žít v prostředí,
kde kolem nás bude růst stovky a tisíce druhů rostlin - byliny, keře,
stromy a jejichž plody budou dozrávat pro naší potřebu v ten správný čas.
Zní to možná
pohádkově, ale není to nic nemožného.
A je možné, že takové podmínky měli alespoň částečně k dispozici
naši předkové a kdo ví, možná že jejich prapředkové (v době ještě před feudalismem)
měli z tohoto hlediska podmínky ještě ideálnější.
Je jasné, že v dnešní době
má takové podmínky bohužel
připravené málokdo. Ale přibývá lidí všech věkových kategorií, kteří takové podmínky
pro sebe a své děti chystají, vysazují ekozahrady, rodové statky, prostě
pestré jedlé ekosystémy. Což je asi jedna z nejracionálnějších a současně
nejláskyplnějších věcí,
kterou může pro budoucnost udělat téměř každý.
autorka: Květa Kolouchová,
2011
| |
|
